Cestování

Přinášíme Vám první díl velkého seriálu o cestování po USA. V příštích týdnech můžete na našich stránkách poznávat krásy Ameriky. Každých 14 dní pro Vás připravíme nový díl.

Zápisky z Ameriky (1): království šestiválců a laciného benzínu

Letošní dovolenou trávím s kamarádem a našimi přítelkyněmi v Americe. Protože cestujeme půjčeným automobilem, rozhodl jsem dát postřehy o amerických cestách, autech a lidech ?na papír?. V první části si přečtete dojmy ze začátku cesty.

New York je babylon

Naše zhruba pět tisíc mil dlouhá cesta začala v New Yorku. Zde jsme strávili tři dny, během nichž jsme viděli prakticky všechny nejznámější místa jako downtown (Ground Zero, Wall Street, brooklynský most, Broadway), čínskou čtvrť (zde jsme bydleli), okolí Time Square či Central Park. Každá část New Yorku je zcela odlišná, kolorit se mění velmi rychle, zpravidla následující ulice už vypadá úplně jinak.

vychod01a
vychod01b


Všudy přítomné žluté taxíky stejně jako dlouhé limuzíny
k New Yorku zkrátka patří

Od čínské čtvrti a malé Itálie je město poskládáno do matice ulic, z nichž vodorovné jsou ?streets? a na ně kolmé ?avenue?. Ulice jsou číslovány, takže se v nich dobře orientuje: za 24. ulicí musí být nutně 25. To se hodí zejména při průjezdu autem. Zkrátka už po pár dnech se budete i v tak velkém městě, jako je New York, resp. jeho části Manhattan, kde jsme strávili nejvíce času, orientovat.

vychod01c


New York z ptačí perspektivy

Čtvrtý den jsme si půjčili auto, konkrétně Buick Century, který spadá do kategorie ?full size?, tedy něco jako střední třída u nás. O autě budu psát až v samostatném článku. Kamarád ho nazval ?Příšera z jezera?.

Alespoň šestiválec
Americká auta jsou docela zábavná. Američané jsou schopni brázdit ucpané ulice velkých měst se svými offroady a přerostlými sedany, pod kapotou mají alespoň třílitrové šestiválce a vůbec jim nevadí, že litrové výkony jejich motorů jsou srovnatelné s podstatně menšími motory, jaké známe z evropských aut. Nehledejte zde tedy maloobjemové benzíny či turbodiesely. Američan si zkrátka takové auto nekoupí.

vychod01d
vychod01e

Provoz je v New Yorku vskutku hustý. — Pozor na šerifa!!

Spotřeba zatím není důležitá, benzín stojí zhruba 2 dolary za galon, což je při současném kurzu zhruba 13 korun za litr. Když k tomu přidáte i vyšší příjem, není co řešit. A proč jejich auta nemají naftové motory? Nafta je zde stejně drahá jako benzín (zhruba na úrovni Plus), takže proč si kupovat něco, co má zvuk jako traktor, když benzínový šestiválec přede tiše a spokojeně.

Chodci, držte se stranou
Američané jezdí po městech (zatím jsme byli jen v NYC) prapodivným způsobem. Protože jsou semafory až za křižovatkou, zastavují klidně uprostřed přechodu nebo přímo na něm. Když zastavovali na oranžovou (byla tam už docela dlouho), auto za námi troubilo ? asi si myslelo, že křižovatku ještě přejedeme. Američané vůbec hodně troubí, i když k tomu mají jen sebemenší důvod. Když odbočují a chodci mají zelenou, klidně přejedou a nevadí jim, že někoho málem přejeli.

vychod01f

Na přechodech vládne anarchie

Zastaví, až je to skutečně nutné. Parkuje se skutečně všude, ale docela ohleduplně, nezdálo se mi, že by někdo svým autem blokoval jiné. Silnice jsou víceproudové, a to i v centru města. Vždy jedna silnice vede jedním směrem, druhá souběžná pak druhým směrem. Např. Broadway vede jen směrem dolů, downtown, zatímco souběžná pátá avenue nahoru, uptown. Na systém jednosměrek je nutné si zvyknout.

Rozumí Američané obrázkům?
Pobavilo mne dopravní značení, mnoho různých symbolů je nahrazeno slovy. Že by Američané nerozuměli piktogramům? Najdete zde tedy upozornění jako ?levý pruh odbočuje vlevo?, ?na červenou se neodbočuje?, jdi? a ?nechoď? na přechodech, ?zde neparkujte? nebo ?když svítí zelená, můžete jet doleva?, ?jednosměrná silnice? apod. Některá oznámení duplikovala dopravní značení ? opakování matka moudrosti?

vychod01g

Proč riskovat, že značku někdo nepochopí, když mu to můžete na tabulku pěkně napsat

Rozesmál mě nápis ?Ať vás ani nenapadne tady parkovat? místo obvyklé značky s křížkem. Tabulky s označením navíc nemají jednotný tvar či barvu, takže se člověk docela špatně orientuje. Mimochodem, na červenou se obvykle dá odbočit vpravo, pokud to není zakázáno. To je dobré si uvědomit, ať nebrzdíte auta za sebou.

Maximálně sto deset.
Když jsme se konečně po mnoha peripetiích dostali z New Yorku, pokračovali jsme přes stát New Jersey a Pensylvánii k Niagarským vodopádům. Silnice jsou tu docela slušné, většinou plně asfaltové, jen občas jsme se setkali s něčím podobným jako na naší D1. Rychlostní limity se liší dle státu, většinou je to ale na běžné silnici 55 mph (mil za hodinu), na interstate (něco jako dálnice) 65 mph; to platí pro stát New York. Každý stát má limity jiné, např. v Arizoně lze jezdit až 75 mph (Jedna americká míle je cca 1,6 km) na interstate. O to, že byste nevěděli, jak rychle máte jet, se ale bát nemusíte. Ukazatele s maximální rychlostí jsou doslova na každém kroku, i když vám jen připomenou, že máte jet standardní rychlostí.

vychod01h

Maximální povolenou rychlost 65 mph (110 km/h) překračuje málo řidičů. Pokuty jsou příliš vysoké….

Na interstate není problém jet neustále s tempomatem, místa je tu dost, aut málo a většina řidičů dodržuje maximální rychlost. Důvod je celkem jasný, pokuty za překročení rychlosti jsou v Americe hodně vysoké. Ani my proto limity nepřekračujeme, maximálně o pár mil v hodině. Vzhledem k tomu, že 65 mph je cca 110 km/h, je jízda docela nudná, už jen proto, že si ani řazení neužijeme; manuál abyste v amerických autech pohledali, všude je automat. A ještě drobnost na závěr: je zcela běžné, když vás někdo míjí zprava.