Západní pobřeží USA 05

Zápisky z Ameriky (15): Jaká auta jezdí v USA a jejich ceny, benzín a tankování

Populární jsou trucky a sedany

O typech aut jezdících po Americe jsem psal krátce už loni. Oproti východu jezdí ale na západě auta v poněkud jiném složení. Daleko více jsou zde zastoupeny trucky (velké pick-upy) zejména v mimoměstských zemědělských oblastech. Ačkoliv na korbě vezou řidiči jen málokdy nějaký náklad, pohled do katalogu odhalil pravdu o amerických trucích ? jsou nesmírně levné. Základní modely pro dva až tři cestující koupíte už za dvanáct tisíc, modely s rozšířenou kabinou jen o pár tisíc dráže. Běžné auto, které pohodlně odveze rodinu a přitom má dostatečný zavazadlový prostor, zde stojí více. Truck má navíc výhodu v tom, že může táhnout větší a těžší přívěs, čehož mnozí využívají na dovolených.

Oproti východu jsme také častěji naráželi na malá osobní auta typu Toyota Echo nebo Chevrolet Aveo (u nás Daewoo Kalos); obě auta jsou malé sedany velikosti Fabie. Mimo trucky a sedany jsme často potkávali SUV a MPV, oba typy aut jsou zde nesmírně populární. Nejčastěji šlo o americké a japonské značky, evropské SUV (Mercedes-Benz ML, BMW X5 aj.) abyste pohledali stejně jako auta typu kombi. V podstatě jsme potkávali pouze Dodge Magnum a Kiu Rio, jednou i Mercedes-Benz C. Americká rodina si zkrátka kombi nekoupí, chce-li prostor a zavazadlový prostor, volí raději MPV, případně SUV.

SUV a trucky volí Američan také z jiného důvodů: americké cesty jsou mimo města často nezpevněné, zejména v odlehlejších částech národních a státních parků (zde bývá většinou jedna hlavní asfaltová trasa, vše ostatní už je jen štěrk nebo udusaná hlína), takže SUV/truck se hodí, zejména když má náhon na všechna kola. Naopak v Los Angeles nebo San Franciscu mají drtivou převahu běžné sedany. Mezi nimi je nejčastější Toyota Camry (mimochodem nejprodávanější auto sedan v USA) a Honda Civic, dále Buick Century, Chevrolet Impala, Chrysler Sebring a Dodge Stratus (téměř identická dvojčata).

Docela často jsme potkávali nový Chrysler 300, ostatně není se čemu divit. Návrat klasického náhonu na zadní kola (časem bude i 4×4), obrovský vnitřní prostor, výborný motor 5.7 V8 Hemi či nízká cena (Hemi za necelých třicet tisíc dolarů, základní model 2.7 V6 za necelých 22 tisíc), jsou hlavní devizy tohoto klasického full-size sedanu. Rovněž mne překvapilo docela silné zastoupení Mazdy, zejména modelu 6 v provedení sedan (liftback výjimečně) a modelu 3 (hatchback i sedan). Na evropská auta jsem tu narazil spíše zřídka, ve městech byl nejčastější trojkový bavorák a různé typy mercedesů, zejména kabrioletů a kupátek. Po audinách ani vidu, ani slechu, jen občas starší A4. Populární je tu rovněž VW New Beetle a Chrysler PT Cruiser; zkrátka vzpomínky na doby dávné frčí.

Poznámka: Překvapilo mne, že po zdejších silnicích jezdí tak málo tuningových aut. Zatímco v Česku je tuning a tuzing naprosto běžný, zde se omezuje obvykle lepší kola, často chromovaná, a občas nějaký ten spoiler. Žádné neonové laky, diody, křídla a další doplňky. Stejně tak byly daleko méně vidět tmavá skla a z aut slyšet dunící hudba. A pokud, tak v drtivé většině případů černošský rap.

Auta téměř za pusu

Auta se ve Státech prodávají poněkud odlišným způsobem. U nás má každý prodejce na skladě několik aut, pokud chcete něco jiného, musí se vůz objednat u výrobce; doba dodání pak může být i několik měsíců. Nikoliv v USA. Každý prodejce má obrovské venkovní sklady, kdy před dealerstvím stojí snad stovka aut dané značky. Není výjimkou, že vedle sebe najdete prodejce hned několika značek, většinou patřících do jednoho koncernu, ale nebývá to pravidlem. Na jednom místě, zpravidla v každém jen trochu větším městečku, lze tak narazit na stovky aut, stačí si jen vybrat mezi jednotlivými modely a výbavami. Nejlevnější auta stojí okolo deseti tisíc dolarů, nejdražší, např. Mercedes-Benz SL 65 AMG pak 140 tisíc. Běžné full-size sedany jako Toyota Camry stojí okolo osmnácti tisíc. Honda Civic přijde na nějakých čtrnáct.

Ceny jsou obecně velmi nízké; podle tištěného katalogu, který jsem si pořídil, stojí stejné auto v Americe zhruba o dvacet až třicet procent méně než v Evropě, a to včetně daně a převozního poplatku. Není proto divu, že auto má ve Státech každý a přitom nejde o žádné plečky. Nejčastěji jsou vidět levnější trucky, SUV a sedany kompaktní (compact) a střední třídy (mid-size). V autech zpravidla jezdí majitelé sami, rodinka se sejde jen při cestě na dovolenou, a to v SUV nebo MPV, případně RV ? recreational vehicle, tedy obytné domky na kolech, které jsou v Americe nesmírně populární. Proto zde najdete mnoho půjčoven, kde si můžete vybrat od menší dodávky až po skutečný autobus pro dva až čtyři lidi, který má uvnitř kuchyňku, obývací pokoj i ložnici. Pronájem základního RV stojí ale na měsíc přes šest tisíc dolarů, což je daleko více, než kolik byste zaplatili za běžné auto třídy SUV a měsíc v strávený v hotelech.

Poznámka: Čirou náhodou se mi dostal do ruky sešitek s cenami bazarových aut. Dle něho se zdá, že auta zde ztrácí hodnotu o něco pomaleji a rovnoměrněji než u nás. Je to ale spíše jen dojem, na delší zkoumání jsem neměl tolik času.

Tip: Pokud vás v autě jede více než dva, můžete na interstate využít rychlých pruhů car pool. Sem smí jen obsazená auta, takže se často vyhnete zácpám, který je ve městěch dost a dost, zejména v LA.

Benzín a tankování

Benzín už v Americe není bohužel tak levný jako dříve. Když jsem zde byl poprvé v roce 2001, tankoval jsem unleaded v průměru za 1,25 dolaru. Loni (2003) to už bylo něco málo přes 1,50 dolaru a letos už přes dva dolary. Celkový průměr za celou dovolenou činil 2,06 dolaru, což se dá ale stále snést díky nízkému kurzu dolaru. V roce 2001, těsně po událostech 11. září, jsem nakupoval dolar za 38 korun, zatímco letos za 26,50 Kč; v době našeho příletu dokonce klesl dolar k hranici 25 korun. Průměrná cena za litr benzínu tak lehce přesáhla 14 korun, což není vzhledem k současné krizi na světovém trhu s ropou tak špatné. Bohužel oproti plánu ? čtyři tisíce mil ? jsme najeli nakonec přes 6 200 mil (deset tisíc km), což se samozřejmě projevilo na ceně celého ?výletu?.

Tankování je v Americe řešeno poměrně zajímavě a každá firma má odlišné čerpací stanice. Téměř vždy je možné platit kreditní/debetní kartou přímo u stojanu. Zasunete kartu, zvolíte typ benzínu a tankujete. Následně si necháte vytisknout účet a můžete jet. Čerpací stanice bohužel nechce autorizaci pinem (pouze u ATM karet), takže pokud vám někdo ukradne kreditu, může si bez problému natankovat. V některých případech nebylo možné platit venku, ale klasicky uvnitř jako u nás ? natankujete a zaplatíte kartou nebo v hotovosti na pokladně. Na takovou pumpu jsme narazili ale jen jednou. V mnoha případech bylo nutné při platbě v hotovosti nejprve zaplatit patřičný obnos na kase, a pak teprve tankovat. Trochu nepraktické ? nikdy totiž přesně nevíte, kolik místa v nádrži máte a více než předplacené množství paliva do nádrže nedostanete.

Další zákeřnost na vás chystají starší typy pump. Zatímco ty nové mají jednu čerpací pistoli a tlačítkem jen zvolíte, jaký typ benzínu chcete tankovat, ty starší mají pro každé palivo pistoli jinou. To je v pořádku až na jednu drobnost ? chcete tankovat a ono nic neteče. Instrukce totiž píše ?remove handle, push nozzle?. Handle je jasné ? čerpací pistole. Ale co asi může být nozzle? ptá se člověk tohoto typu tankování neznalý. Díky zkušenostem z loňské dovolené na východě jsem neomylně zvedl jistící páku a hele, benzín teče. Tato páka se dle typu pumpy může nacházet na boku či přímo v místě ukotvení pistole. Zkrátka hledejte něco, čím se dá pohnout; po dotankování opět páku přepněte do původní polohy. Odložit pistoli do stojanu nestačí.

A ještě krátce k typům prodávaného paliva. Na benzinkách podobně jako u nás najdete celkem tři různé typy benzínů, které se liší oktanovým číslem, 87, 89 a 91; oktanové číslo je určováno jinak než u nás, takže 87 odpovídá zhruba naturalu 91 atd. Většina aut zde jezdí na 87 a 89, 91 je skutečně jen pro fajnšmekry. Někdy narazíte i na oktanové číslo 85 nebo třeba 86,5; tehdy chybí 87. I v Americe má Shell svůj V-Power, a sice s oktanovým číslem 91. Ceny jednotlivých oktanových typů se liší vždy o deset centů; pokud unleaded (87) stojí 1.99, pak plus (89) bude stát 2.09 a premium (91) 2.19 dolaru (ceny se uvádí vč. daně). Naftu nemají na všech benzínových pumpách, ale jen tam, kde se předpokládá její použití ? zemědělské oblasti a dálnice, po kterých jezdí trucky. Jinde nemá smysl naftu přechovávat, nikdo na ni nejezdí. (Jednou, ale skutečně jednou, jsem viděl Jettu TDI. Skoro zázrak?)

Petr Broža