Východní pobřeží USA 03

Zápisky z Ameriky (3): nejdřív zaplať, potom tankuj – pokračování

Minulý týden jsme vydali první díl zápisků z mojí dovolené z Ameriky. Naše cesta pokračuje, tentokrát se dozvíte něco o tankování benzínu, jeho cenách a typech, o drsné krajině Michiganu, ubytování v kempech a motelech a mnoho dalších zajímavostí.

Nenatankuješ

Velmi zvláštní je na evropské poměry tankování. Protože jsem už v Americe kdysi byl, nebyla pro mne benzínová pumpa v blízkosti New Yorku překvapením ? pro mého kamaráda však ano. U moderních pump se platí buď předem v hotovosti, kdy na pokladně složíte cash a odejdete natankovat, nebo kreditní kartou, kterou před tankováním vložíte do stojanu a po natankování se peníze odečtou z účtu. Nepodepisujete účty, takže vše trvá velmi krátce; bohužel při zcizení karty tak může zloděj bez problému tankovat, protože ho nikdo nekontroluje.

vychod03a

Typický obrázek Ameriky – chlapík na motorce

Mimochodem, tankovat lze i na bankomatové karty, které se zde označují jako ATM card; naše embosované debetní karty jako Credit Card, ačkoliv o kreditní karty nejde; to ale Američané nepoznají. Takže když jsme platili za auto v Alamo, kde bylo napsáno, že neakceptují debetní karty, nic jsme si z toho nedělali. Důležité je, aby na kartě byl dostatek peněz; pokud ovšem nemáte skutečnou kreditní kartu, které se už v Česku dají poměrně snadno pořídit. (Poznámka: U některých benzínek mají u pump společnou pistoli pro všechny benzíny, takže před tankováním musíte tlačítkem vybrat, který chcete použít.)

vychod03b

Široká cesta do “neznáma”

Mimo velká města se ale tankuje benzín odlišným způsobem. U starších pump není možné používat karty, takže musíte nejprve natankovat a pak jít benzín zaplatit ? uvnitř na pokladně už karty berou vždy, i v nejzapadlejších ?dírách?. Pozor ale na jednu fintu ? pokud vezmete pistoli ze stojanu a budete chtít tankovat, benzín nepoteče. Před tankováním bylo nutné odjistit uzávěr, což se u nás děje právě zvednutím pistole, zde nikoliv (Michigan).

vychod03c

Čtyřproudá silnice v Detroitu

Pojistka se jmenuje ?handel?, což jsem samozřejmě nevěděl, takže mi benzínka psala instrukce, co mám dělat. Jen jsem smutně pokukoval na přibíhajícího asistenta, který si musel myslet, že jsem asi spadl z Marsu. Jednomu chlápkovi jsem dokonce tvrdil, že mu nejede pumpa ? následně mi jako malému dítěti začal vysvětlovat postup. Od trapasu mě zachránilo vysvětlení, že jsme z Evropy. Možná si pak myslel, že tam doléváme benzin přímo z kanystru.

Máte co jíst?

Američané jsou velmi vstřícní a veselí, když poznali, že nejsme ze Států, začali se hned vyptávat a dali se s námi do řeči. V jednom kempu nám díky tomu dovezli i dřevo na oheň zdarma. Chlapík sice žil ve vědomí, že jsme ze Švédska, ale budiž. V jednom kempu mne pak překvapil jeden ?Amík?, který se ptal, zda máme v Evropě všichni práci a máme co jíst a jestli se máme dobře. Kdyby viděl naše cestovní technické vybavení, asi by se neptal: ultra lehký notebook, šest karet SIM v roamingu, šest mobilních telefonů, tři digitální fotoaparáty, dobíječky do auta, GPS Gramin Street Pilot III s barevným displejem, dva kapesní počítače a další drobnosti.

Takto jsem mu jen řekl, že si na život nestěžujeme a Amík odešel s úsměvem na rtech myslíc, že je fajn, že bydlí ve vyspělých Spojených Státech a ne v chudé Evropě. Na druhou stranu mne zase potěšilo, když si jakýsi mladík, který mi prodával zmrzlinu v NYC, pochvaloval pobyt v Praze a byl opravdu překvapen, že potkal někoho z Česka; byl to jeden z mála lidí, který měl skutečně o Evropě přehled a nemyslel si, že tam bydlíme v zemljance.

Ubytování

Celou dobu našeho pobytu přespáváme buď v kempech, které stojí dle umístění a vybavení deset až třicet dolarů, podle počtu osob, stanů a také vybavení kempu. Pokud narazíte na chudý kemp, který nemá ani vlastní umývárnu a spíte někde zapadlí v lese, počítejte s nejnižší cenou, nejdražší kemp nás stál 27 dolarů ? měl ale elektřinu u všech míst a u některých i kohoutek s vodou. Nebyl problém dobít notebook, foťáky či uvařit čaj. Levnější jsou vždy státní kempy (state campground), kterých je bohužel méně než privátních.

vychod03d

Cesta z Toleda do Detroitu – interstate mají většinou tři pruhy

Na druhou stranu bývají ve státních parcích, kde se platí čtyři dolary za vjezd (Michigan), ale i tak se finální cena za pobyt v hezkém kempu dá dostat pod dvacet dolarů. Lze kempovat také ve volné přírodě, povolení je buď zdarma nebo stojí do pěti dolarů. Nelze pak počítat s jakýmkoliv komfortem a vodou je vhodné se vybavit předem.

vychod03e

Kamionů jsou v Americe plné silnice

Z hotelů zůstáváme v řetězci Motel 6, který stojí pro čtyři lidi okolo padesáti dolarů bez daně. Zatím nejnižší cenu jsme měli na okraji Chicaga, 44,99 dolaru za noc a čtyři osoby. Postele jsou dostatečně velké, aby se na nich vyspali dva lidé ? jmenují se full size beds. Větší jsou pak queen size beds a největší king size beds. Pokud budete provádět rezervaci přes internet, budete mít cenu za pokoj nižší i o deset dolarů, a to i v případě, že rezervaci provedete týž den odpoledne (základní cena za pokoj a čtyři osoby se pohybuje od 53 dolarů nahoru, čím blíže jste centru města, tím více, rezervace cenu srazí dolů).

vychod03f

Motely u cest nabízí přijatelné ubytování za dobrou cenu

Rezervaci jsme prováděli přes notebook a GPRS roaming (při rezervaci stáhnete okolo 100 kB, což u T-Mobilu stojí zhruba pětadvacet korun, tedy ani ne dolar; určitě se to vyplatí. Do pokojů se nechodí přes recepci, vchod je totiž přímo z parkoviště, takže stačí zaplatit jen za dvě osoby a bydlet po čtyřech. Ušetříte cca pět dolarů, sice nebudete mít čtyři ručníky, ale to se dá přežít. Pokoje jsou celkem čisté a útulné, jen si stále nemohu zvyknout styl amerického ustýlání a přikrývání. Nahoře je přehoz, pod tím jakási deka a dole prostěradlo; žádná normální peřina. Rovněž mi vadí americké kohoutky, většinou je zde pouze jeden a navíc se v různých státech používají různé systémy pouštění vody.

Další zápisky si budete moci přečíst za týden. Dozvíte se, proč jsme vyměnili Buick Century za Nissana Altimu, o našem pobytu v Chicagu a dlouhé cestě na Floridu.

Petr Broža